Téma práv a povinností je ukotveno ustanoveními zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách v platném znění a prováděcí vyhláškou č. 505/2006 Sb. k zákonu o sociálních službách (včetně její přílohy č. 2., standardy kvality). K problematice práv a povinností existují i další materiály jako jsou doporučené metodické postupy vydávané MPSV, kraji, či výstupy ze systematických návštěv Kanceláře veřejného ochránce práv, apod.
Primární nastavení je ukotveno v základních zásadách § 2 Zákona o sociálních službách, především odst. 2: „Rozsah a forma pomoci a podpory poskytnuté prostřednictvím sociálních služeb musí zachovávat lidskou důstojnost osob. Pomoc musí vycházet z individuálně určených potřeb osob, musí působit na osoby aktivně, podporovat rozvoj jejich samostatnosti, motivovat je k takovým činnostem, které nevedou k dlouhodobému setrvávání nebo prohlubování nepříznivé sociální situace, a posilovat jejich sociální začleňování. Sociální služby musí být poskytovány v zájmu osob a v náležité kvalitě takovými způsoby, aby bylo vždy důsledně zajištěno dodržování lidských práv a základních svobod osob.“
Poskytovatel má zákonem o sociálních službách stanovené i další podmínky, které je povinen naplnit v rámci celého procesu poskytování sociální služby, včetně jejího zahájení:
- Pro řádné (zákonné) zahájení a poskytování sociální služby je povinen naplnit, tzv. podmínky registrace (především §§ 78, 79, 80) a také pro případné ukončení služby
- Zákon stanovuje poskytovateli povinnosti v rámci samotného procesu poskytování sociální služby, a to směrem k veřejnosti, zájemcům a osobám, kterým sociální službu poskytuje, a to především v §§ 88, 89).
- I další ustanovení zákona, např. týkající se smluvního vztahu § 91, ale i všechny další, např. týkající se vážně míněného nesouhlasu (§§ 91a, 91b, 91c), vzdělávání zaměstnanců, výše maximálních úhrad, obsahují stanovené podmínky, které v době poskytování sociální služby je poskytovatel povinen dodržovat, a to i přesto, že zákonodárce pro jejich pojmenování, nepoužil termín „povinnost“.
Specifickým je plnění některých povinností poskytovatele, Které zásadně zasahují do vůle klientů, to:
- Opatření omezující pohyb osob (§ 89), které se věnuje ochraně osobní integrity osob, kterým poskytovatel poskytuje sociální službu. V této povinnosti je přímo uvedeno, že do osobní integrity osob zasahovat nelze: „Při poskytování sociálních služeb nelze používat opatření omezující pohyb osob, jimž jsou sociální služby poskytovány“. Zároveň jsou zde však pro poskytovatele popsány výjimky, kdy je opatření omezující pohyb osob možné použít, a pravidla, podmínky pro jejich použití. Porušení těchto pravidel a podmínek je přestupkem (§ 107, odst. 2, písm. e). Pro použití opatření omezující pohyb osob zpracovalo MPSV pro poskytovatele Doporučený postup č. 06/2018, Doporučený postup MPSV pro používání opatření omezujících pohyb osob.
- Zákon také připouští, že v některých situacích může dojít k přijetí osoby do pobytového zařízení sociálních služeb bez jejího souhlasu (viz § 91a). Tzv. „detenci“ v zařízeních sociálních služeb je dle ZSS službách možno použít pouze v případě, že je ohrožen život osoby nebo by hrozilo vážné poškození jejího zdraví anebo by totéž hrozilo osobám v jeho okolí. MPSV zpracovalo pro poskytovatele i Doporučený postup MPSV č. 5/2018, k detencím v zařízení sociálních služeb.
Práva poskytovatele
- Poskytovatel má v praxi nejen povinnosti ale také práva, práva poskytovatele jsou také součástí ustanovení zákona o sociálních službách a na něj navazujících předpisů. Předpokládá se, že poskytovatel vždy při uplatnění svého práva, uplatňuje v praxi odborné znalosti a dovednosti vycházející z profese sociální práce, tedy vychází a realizuje svou odbornost. Pokud poskytovatel uplatňuje svoji odbornost, tedy zná případovou práci, zná své profesní povinností, teprve potom rozpoznává svá práva, resp. práva svých zaměstnanců.
- Právo poskytovatele je jasně dané při volbě, definici okruhu osob, pro které bude sociální službu poskytovat, volbě druhu služby pro zvolený okruh osob a to např. podle provozních podmínek, které pro zajištění služby má, má právo si zvolit formu sociální služby, kterou chce osobám nabídnout apod.
- Poskytovatel má právo chránit svoje zaměstnance, včetně podpory jejich profesního rozvoje.
- Poskytovatel má právo nastavit procesy poskytování sociální služby tak, aby byly pro něj, resp. jeho zaměstnance jasné, čitelné a také bezpečné (stejně jako pro veřejnost a osoby, kterým službu poskytuje).
- Poskytovatel má právo v rámci celého procesu poskytování sociální služby jednat, vyjednávat a vyjednat s osobou poskytování sociální služby tak, aby pro obě strany bylo případné poskytování služby bezpečné a přínosné. Toto právo poskytovatele je jasně propojeno s právem poskytovatele odmítnut poskytování sociální služby ze své strany např. v případě, že neposkytuje službu, o kterou osoba žádá, což může i znamenat, že osoba např. žádá poskytování služby v rozsahu, četnosti, podmínkách, které objektivně není v možnostech poskytovatele zajistit.
- Poskytovatel má právo v rámci smluvního vztahu uzavřít smlouvu o poskytování sociální služby na dobu určitou, a to i opakovaně a rovněž má právo smlouvu osobě i vypovědět.
Práva a povinnosti poskytovatele jsou tedy ve všech procesech zákonného poskytování sociální služby úzce propojena, tam kde je poskytovateli stanovena zákonem povinnost je také jasně čitelné právo, které by měl umět poskytovatel v rámci poskytování sociální služby uplatnit.