Jednou ze základních zásad poskytování sociálních služeb, uvedenou v § 2 zákona o sociálních službách, je individuální přístup k zájemcům a klientům sociálních služeb („…pomoc musí vycházet z individuálně určených potřeb osob…“). Případová práce je naplněním této zásady tím, že s každým zájemcem o službu a klientem je sociální služba individuálně sjednávána tak, aby vycházela z mimo jiné z jeho přání, potřeb, schopností a možností.
Případová práce je propojeným procesem tří částí, a to jednání se zájemcem o sociální služby, uzavíráním smlouvy o poskytování sociální služby a individuálním plánováním průběhu poskytování sociální služby. Každá z těchto částí souvisí s další a nelze je tedy vnímat jako samostatné, autonomní celky.
Účelem jednání se zájemcem je rozhodnout, zda je možné sociální službu zájemci poskytnout a pokud ano, sjednat rozsah a způsob poskytování sociální služby. Jeho nedílnou součástí je základní sociální poradenství, stejně jako sociální šetření a s tím posuzovaná nepříznivá sociální situace. Poskytovatel pomáhá zájemci najít nejvhodnější řešení jeho nepříznivé sociální situace a poskytuje mu k tomu srozumitelnou formou potřebné informace. Pokud se zájemce rozhodne řešit svou situaci prostřednictvím sociálních služeb poskytovatele a nebrání tomu důvody uvedené v § 91, odst. 3 zákona o sociálních službách, sjednává zájemce a poskytovatel smlouvu o poskytnutí sociální služby a plánuje průběh jejího poskytování.
Proces uzavírání smlouvy o poskytnutí sociální služby definuje vztahy mezi klientem a poskytovatelem sociální služby. Smlouva je vyjádřením rovnoprávného postavení obou smluvních stran (klienta a poskytovatele sociálních služeb) a základní podmínkou pro poskytování sociálních služeb. Je právním jednáním, v rámci, kterého jsou definována vzájemná práva a povinnosti obou smluvních stran. Dobře sjednaná, srozumitelná smlouva může pomoci předcházet konfliktům, které vznikají z nejasností ohledně práv a povinností klienta a poskytovatele, může pomoci tyto konflikty řešit.
Smyslem individuálního plánování je pak dohodnout s klientem cíle a průběh poskytování sociálních služeb, které povedou k řešení jeho nepříznivé sociální situace v souladu mimo jiné s jeho přáními, potřebami, možnostmi a schopnostmi. Každý poskytovatel sociálních služeb má povinnost plánovat průběh poskytování sociálních služeb společně s klientem. Důležité je, aby zvolil takový způsob plánování, který nejlépe odpovídá potřebám a schopnostem konkrétního klienta a také možnostem poskytovatele (tj. druhu sociální služby, poslání, cílům sociální služby a okruhu osob, kterým je sociální služba určena). Hodnocení vzájemné spolupráce je nedílnou součástí individuálního plánu, tímto spolupráce končí či se nastavuje nově vyjednaná zakázka.
Ministerstvo práce a sociálních věcí vydalo pro každou část případové práce doporučený postup, kde je možné najít další informace:
- Doporučený postup č. 5/2019 Jednání se zájemcem o sociální službu
- Doporučený postup č. 2/2022, Proces uzavírání smlouvy o poskytnutí sociální služby
- Doporučený postup č. 3/2022, Individuální plánování